Renesance a Humanismus: Španělská Literatura – Co Musíte Vědět?

V 16. a na počátku 17. století zažilo Španělsko nebývalý hospodářský, mocenský i kulturní vzestup. Po sjednocení země katolickými veličenstvy Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským v roce 1492, dokončení reconquisty a zámořských objevech Kryštofa Kolumba se Španělsko stalo světovou velmocí, nad jejíž říší „slunce nezapadalo“. Tento dějinný rozmach dal vzniknout mimořádné epoše zvané Zlatý věk španělského písemnictví (Siglo de Oro). V tomto článku si představíme, jak se španělská renesance promítla do zrodu moderního románu, pikareskní prózy i národního divadla.

Španělská renesance a Zlatý věk: Cervantes, pikareskní román a drama

Španělská renesance se vyznačuje specifickou syntézou humanistické vzdělanosti s hlubokou křesťanskou tradicí a lidovým realismem. Na rozdíl od italského humanismu, který kladl důraz na antickou harmonii a pozemskou radost, se ve španělském písemnictví silněji projevuje vědomí pomíjivosti a rozpor mezi vznešenými ideály a drsnou realitou každodenního života.

Miguel de Cervantes y Saavedra: Tvůrce moderního románu

Ústřední postavou celého období je Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616), voják z bitvy u Lepanta, který strávil pět let v alžírském zajetí. Jeho celoživotní zkušenosti s bídou a nespravedlností vyústily ve vrcholné dílo světové literatury: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (první díl vyšel roku 1605, druhý roku 1615).

• Parodie i filozofické podobenství: Původním záměrem bylo parodovat vyprázdněné, fantastické rytířské romány. Kniha však přerostla v hlubokou úvahu o lidském údělu, střetu iluze se skutečností a věčném hledání spravedlnosti.
• Kontrastní dvojice postav: Chudý venkovský šlechtic Alonso Quijano se pod vlivem četby pomátne a jako rytíř Don Quijote vyráží na hubené kobyle Rocinantě bojovat se zlem (proslulý boj s větrnými mlýny, které považuje za obry). Jeho protipólem je věrný zbrojnoš Sancho Panza na oslíku – přízemní, praktický venkovan toužící po dobrém jídle a zisku, v němž se však postupně probouzí cit a věrnost svému pánovi.

Pikareskní román: Hlas spodních vrstev

Originálním španělským příspěvkem k vývoji evropské prózy je pikareskní román. Hlavním hrdinou není udatný rytíř ani zbožný světec, ale pícaro (šibal, taškář, protřelý chudák na okraji společnosti). Kniha bývá psána formou fiktivní autobiografie, v níž hrdina putuje od pána k pánovi a odhaluje pokrytectví všech společenských vrstev – od žebráků až po církevní hodnostáře.

Zakladatelským dílem tohoto žánru je anonymní novelka Život Lazarilla z Tormesu (1554), po níž následoval román Matea Alemána Guzmán z Alfarache. Pikareskní román položil základy realistického sociálního románu 18. a 19. století.

Přehledná tabulka španělské renesance

Maturitní otázky a literární souvislosti

U maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury bývají studenti často tázáni na význam pojmu quijotismus (donkichotství). Jedná se o ustálený frazém označující naivní, pošetilý a marný boj za ušlechtilé ideály proti nepřemožitelné přesile reality.

Chcete-li si porovnat španělskou renesanci s jinými národními proudy, doporučujeme náš přehled o anglické renesanci a alžbětinském divadle, článek o evropské barokní literatuře či rozbor rozdílů mezi lyrikou a epikou.