Existencialismus a Nový román: Filozofie a literatura ruku v ruce

Druhá polovina 20. století představovala v evropské kultuře období hlubokého přehodnocení lidských hodnot, morálky a smyslu umělecké tvorby. Otřes ze dvou světových válek a hrozba totalitních režimů vedly k rozpadu tradičních iluzí o racionálním a spravedlivém uspořádání světa. V této atmosféře se zrodily dva zásadní proudy francouzského a světového myšlení: existencialismus a nový román (nouveau roman). Ačkoliv se liší svými formálními prostředky, oba směry sdílejí radikální odpor k falešným schématům 19. století a nabízejí nekompromisní pohled na lidské bytí.

Filozoficko-literární syntéza: Od existenciální absurdity k estetice nového románu

Existencialismus vstoupil na literární a filozofickou scénu jako hnutí, které do centra pozornosti staví konkrétního, jedinečného člověka v mezní životní situaci. Hlavní teze Jeana-Paula Sartra zní: „Existence předchází esenci.“ To znamená, že člověk nejprve existuje, vrhá se do světa, jedná a teprve svými činy definuje, kým vlastně je. Z této absolutní svobody však pramení tíživá odpovědnost a existenciální úzkost.

Naproti tomu nový román (označovaný také jako antiromán), který kulminoval v 50. a 60. letech 20. století, reagoval na existenciální krizi rozbitím samotné formy vyprávění. Autoři jako Alain Robbe-Grillet odmítli tradiční balzacovský román s chronologickou zápletkou, vševědoucím vypravěčem a psychologickou analýzou postav. Namísto toho nabídli chladný, geometricky přesný popis předmětů a jevů (tzv. chosisme neboli věcnost), kde lidské nitro ustupuje do pozadí a realita je zachycena pouze jako sled smyslových vjemů.

Srovnávací tabulka: Existencialismus vs. Nový román

Klíčoví autoři existencialismu a jejich filozofická díla

Existenciální literatura se vyznačuje tím, že filozofické myšlenky nejsou rozvíjeny pouze v abstraktních traktátech, ale jsou ztělesněny v dramatických příbězích a divadelních hrách:

• Jean-Paul Sartre (1905–1980): Ve svém stěžejním románu Nevolnost (1938) líčí historika Roquentina, který při doteku s obyčejnými předměty (oblázkem, klikou) zažívá pocit fyzické nevolnosti z holé, neospravedlnitelné existence věcí. Ve hře S vyloučením veřejnosti vyslovuje proslulý a často nepochopený výrok: „Peklo jsou ti druzí.“
• Albert Camus (1913–1960): Ačkoliv se bránil označení za existencialistu a formuloval vlastní filozofii absurdity, je s tímto proudem neoddělitelně spjat. V románu Cizinec (1942) úředník Meursault bezcitně zastřelí Araba na sluncem rozpálené pláži; je odsouzen k smrti ne proto, že zabil, ale proto, že neplakal na pohřbu své matky a odmítl hrát společenskou lež. V eseji Mýtus o Sisyfovi nachází Camus řešení absurdity ve vzpouře: „Musíme si představit Sisyfa šťastného.“

Nový román: Revoluce ve struktuře příběhu

Zatímco existencialisté využívali literaturu k angažované výpovědi o stavu světa, představitelé nového románu podrobili kritice samotné literární řemeslo. Tvrdili, že tradiční románová zápletka vytváří falešný dojem, že svět má předem daný řád a smysl.

• Alain Robbe-Grillet: Ve svém manifestu Za nový román (1963) volá po literatuře zbavené antropomorfních metafor. V románu Žárlivost (1957) je vypravěčem žárlivý manžel, který se však v textu ani jednou neobjeví pod slovem „já“ – čtenář vnímá příběh pouze skrze posedlé měření úhlů stínů sluneční rolety na banánové plantáži.
• Nathalie Sarrauteová: Ve sbírce Tropismy zkoumá nepatrné, podprahové psychické reakce a záchvěvy mezi lidmi, které předcházejí vědomé myšlence či vyslovenému slovu.
• Claude Simon: Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1985), který ve svých textech (např. Vítr, Cesta Flandrami) mistrně propojil vizuální paměť s chaosem dějin a války.

Česká literatura a existenciální otázky

Ačkoliv se existencialismus zrodil především ve Francii a Německu, jeho ozvěny byly v českém kulturním prostředí mimořádně silné. Předchůdcem a celosvětovým symbolem existenciální tísně byl pražský německy píšící autor Franz Kafka. Jeho romány Proces a Zámek i povídka Proměna předjímaly absurditu byrokratického aparátu, bezmoc jedince vůči nepochopitelným zákonům a ztrátu lidské identity dávno před vypuknutím druhé světové války.

V poválečné české literatuře se existenciální motivy objevují u básníků Skupiny 42 (Jiří Kolář, Ivan Blatný), v prózách Bohumila Hrabala a zcela zásadně v esejích a románech Milana Kundery. Kunderův světoznámý román Nesnesitelná lehkost bytí přímo navazuje na existenciální filozofii zkoumáním tíže odpovědnosti, náhody a lidské svobody tváří v tvář totalitní moci.

Otázky k maturitě a opakování látky

Pro úspěšné zvládnutí maturitní zkoušky a testů z dějin literatury 20. století by si každý student měl umět odpovědět na následující klíčové otázky:

• Co znamená Sartrovo tvrzení, že existence předchází esenci?
• Jak se liší pojetí absurdity u Alberta Camuse od Sartrovy nevolnosti?
• Proč představitelé nového románu odmítli vševědoucího vypravěče a psychologizaci postav?
• Které techniky (např. chosisme, geometrický popis, odmítnutí chronologie) jsou typické pro tvorbu Alaina Robbe-Grilleta?

Odkaz pro moderní literaturu a pedagogický význam

Pochopení existencialismu a nového románu je nezbytným základem pro studium maturitních otázek i obecné literární vědy. Tyto směry připravily půdu pro postmoderní literaturu, magický realismus a moderní film (tzv. francouzskou novou vlnu v čele s Alainem Resnaisem a Jean-Lucem Godardem).

Pro studenty i pedagogy je srovnání těchto dvou směrů vynikající ukázkou toho, jak filozofické myšlenky přímo ovlivňují uměleckou formu. Pokud si chcete prohloubit literární přehled, doporučujeme náš ucelený rozbor období barokní literatury v evropském kontextu, článek o specifických rysech českého literárního baroka či rozbor filozofického pojmu diskurs a diskurz v humanitních vědách.